Dne 27. 1. 2015, na Mezinárodní den památky obětí holocaustu, jsme se ve 12 hodin sešli v učebně výtvarné výchovy, kde nám byli představeni 3 pamětníci 2. světové války. Beseda se uskutečnila zejména díky organizaci panem učitelem Krupou, paní učitelky Polické a paní učitelky Kubalíkové.

Besedy se zúčastnili všichni žáci devátých tříd a již předem byli informováni o průběhu a hostech besedy. Přesto si je určitě každý představoval jinak. Nicméně (alespoň má) očekávání předčila skutečnost…

Prvním hostem byla paní Hana Tvrzská, které drobně asistovala paní Alice Michalcová, která je též koordinátorkou projektu Světlo paměti.

Paní Tvrzská byla velice sympatická a přívětivá. Neměla svůj život (tedy pokud, to, co prožila lze vůbec nazvat životem) vůbec jednoduchý. Narodila se roku 1928 v Protivíně do židovské rodiny. Již ve svých 14 letech byla s matkou, otcem a s mnoha dalšími příbuznými odvezena, konkrétně 18. 4. 1942, do ghetta Terezín. Podmínky zde byly hrozné, ale to nejhorší ji ještě čekalo.

Brzy poté byla odvezena do vyhlazovacího tábora Osvětim. Zde bylo všem jasné, že odtud se již nikdo nedostane. Paní Tvrzské bylo vytetováno číslo (bystřejší si mohli povšimnout, že toto číslo má dodnes na levém předloktí). V Osvětimi zažila paní Tvrzská největší hrůzy, krom náročné práce, hladu, zimy a špíny jí zde umřel i milovaný tatínek. Už brzy měla být odsouzena na smrt do plynových komor. Ale co se zdálo být nemožným, se nakonec doopravdy stalo, a paní Tvrzská i s maminkou byla vybrána do transportu, který jel směrem Hamburk na odklízecí práce po bombardování Německa. Že budou možná zachráněny, ještě netušily, když spolu s ostatními vybranými vězni odjížděli vlakem, nicméně vzdalující Osvětim jim mohla dodat trošku naděje.

Když dorazili do Hamburku, vypukly obtížné práce na odklízení sutin. Poté byli odvezeni do koncentračního tábora Bergen-Belsen, ze kterého byla i s maminkou na konci války osvobozena britskými vojsky.

Po válce se spolu vrátily do Protivína, všichni jejich příbuzní byli mrtví a ony neměly nikoho… Přesto se snažily začít „nový“ život, a dnes má paní Tvrzská mnoho vnoučat i pravnoučat.

Celý příběh byl vyslechnut s neobvyklým tichem a napětím, po vyprávění následoval obrovský potlesk. Poté vše doplnila paní Alice Michalcová s prezentací, kde jsme viděli fotografie paní Tvrzské.

Vzápětí jsme se začali věnovat paní Blance Klimešové, která se narodila roku 1929, a svůj život nám vyprávěla z pohledu, kdy byla ještě dítě. Mluvila o hladu, nezaměstnanosti a bídě, která ji a její rodinu provázela 2. světovou válkou. Tatínek paní Klimešové byl za války vězněn za roznášení protiněmeckých letáků. Paní Klimešová vzpomínala, jak jim psal tajné dopisy i na útržcích toaletního papíru a byly hlavně o tom, jak se má dobře, ale ona věděla, že chce jen uklidnit matku. A tak se snažila tajně donést tatínkovi alespoň nějaké jídlo, ale až na několikátý pokus se jí to podařilo. S maminkou provozovaly kino na dnešní Lannově třídě a alespoň trošku si vydělaly na jídlo.

Celé vypravování bylo velice zajímavé, a paní Klimešová nám dokonce věnovala knihu pro děti, kam sepsala své příběhy. Ukázala nám i potravinové lístky a také dopisy od otce.

Poté vypravoval pan Václav Kopenec. Narodil se roku 1922 a v průběhu války byl totálně nasazený ve firmě AEG Kabelwerk v Berlíně. Zde strávil 2,5 roku a vystřídal několik pracovních pozic. Byl svědkem 320 náletů a vzpomínal, jak hrozné byly následky bombardování. Zavzpomínal na své mládí, kdy studoval gymnázium (ještě před válkou).

Pan Kopenec byl sympatický, vtipný, jen je škoda, že nezbylo více času na delší vypravování.

Všem hostům jsme poděkovali potleskem a pan zástupce 2. stupně předal kytice jako poděkování.

Myslím si, že se žákům beseda velmi líbila, mohlo by být na ni ale více času, a třeba s drobnou přestávečkou. Děkujeme našim pedagogům, že besedu zorganizovali, protože slyšet takové příběhy z úst pamětníků se nestává často.

Názory našich žáků

 „První příběh, který vyprávěla paní Hana Tvrzská byl asi nejdojemnější a nejlepší z mého pohledu. Vyprávěla o tom, jak byla v několika koncentračních táborech a dokonce zažila i Osvětim. Když jsem se jí koukla na ruku, do dneška měla vytetované číslo, pod kterým „žila“. Když vše vyprávěla, dojalo mě to a překvapilo mě, že na den dostávali jen 1/3 krajíčku chleba a šálek kafe. Tu paní obdivuji a má u mě veliký respekt, protože vzpomínat na to a vyprávět vše, není zrovna lehké. Příběh neměl žádnou chybu. Moc se mi to líbilo.“ Kristýna Hájková, 9.C

„Bylo to úžasný, skoro při každém slovu se mi chtělo brečet. Šokovalo mě, jak málo jídla bylo. Jak lidé dokážou být krutí k ostatním. Paní Tvrzská má u mě obrovskej respekt. Celé tohle bylo jedinečným zážitkem. Je mi líto, že na hrůzy za 2. světové války se zapomíná a lidé už ani nevěří, že se to stalo. Jedinečný zážitek. Děkuju :)“

„První paní měla nejzajímavější vyprávění a taky těžké dětství. Určitě měla ohromné štětí se svojí maminkou, když se dostali z Osvětimi jako pracovní síly. To jak jedli a kolik hodin museli strávit ve frontě a že každý, kdo stát nevydržel, byl zastřelen, a jejich spaní na těch palandových postelích, kde spalo šest vedle sebe a nemohli se každý zvlášť pohnout.“

„Nejvíce mě zaujal první příběh. O tom, co se dělo, jsem něco málo věděla a přišlo mi to už tak špatné, ale když se to slyšela od člověka, který to prožil, tak to bylo opravdu emotivní. Stále nemůžu věřit, že se tohle dělo.“ Sára Klimešová, 9. B

„V tu chvíli moje dojmy byly takové, že jsem k těm lidem, hlavně teda k paní Tvrzské, měla velký respekt. Všichni, co tam seděli, si ani z poloviny nemohli představit ty hrozné chvíle, co tam zažili. Někdy se tomu až nedá věřit, co všechno museli snášet. A ještě o tom vyprávět musí být strašně těžký, ale je dobře, že dnešní generace o tom ví a ponaučí se z toho. Bylo to zajímavé, až jsem nečekala, že někdo tak starý může být tak ukecaný :)“ Martina Čížková, 9.C

„Pan Kopenec byl docela v náladě a vtipný :)“

„Hlavně mě překvapilo, jak ti staří lidé byli čilí. Nejvíc se mi líbilo, jak pan Kopenec říkal, že kdyby šel s kalašnikovem na kopec, tak ty Němce všechny postřílí.“

Napsal /a Lenka Šináklová (9.C)

Když bacily skáčou, to kurz si jen čistí

Žádný lyžařský kurz na naší škole nezůstane zapomenut. Jeden, kdysi nedávno, se nesl v duchu hesla „KDO BUDE LYŽOVAT VE TROJCE, KDYŽ VŠICHNI JSOU TAK ŠIKOVNÍ?“ Už jsme zažili ale i kurz „A JEDNIČKA ZŮSTALA VE ŠKOLE?“

Nezapomenutelné kurzy mají názvy PŘÉÉÉSNĚĚĚ. RŮŽOVÝ KULICH. VOLTAREN UŽ NENÍ. ZLOMENÁ BĚŽKA.

Čím ale bude nezapomenutelný tento kurz? MÁLO SNĚHU? Takových kurzů už bylo! ŽE ŘVOU ŽÁCI V JÍDELNĚ TAK, ŽE SE VŮBEC NESLYŠÍME? Na to si dospělí, včetně majitele penzionu dávno zvykli. Začátky kurzů jsou přece vždycky těžké...

…a někdy i jejich průběhy a konce. Když u autobusu při odjezdu sčítáme, napočítáme devětadvacet veselých a těšících se lyžařů či skorolyžařů. První den na Zadově si stále držíme tento úžasný počet, leč večer nám do postele upadnou první dvě oběti virózy. Druhý den na Zadově znamená konečnou pro dalších 6 nadšenců. Ráno třetího (tedy odpočinkového) dne vůbec není moudřejší večera. Na dopolední běžecký výcvik vyrážíme s menší polovinou účastníků kurzu a mínus jedním instruktorem!

I toho nemoc dostihla. A tak rodiče přijíždějí a odvážejí si své marody domů, znovu a znovu.

Zbytek kurzu zůstal zachráněn. Výsledné skóre? 18:11. Tedy osmnáct lyžařů, kteří závodili, tančili, běžkovali, zpívali a v jídelně už vůbec neřvali. Ku jedenácti churavým, kteří odjeli domů, ale my jsme na ně stále mysleli. Však i píseň posledního večera (a vlastně i celého kurzu) byla jistě pro ně, že Martine?

KDYŽ MILENKY PLÁČOU, TO PLEŤ SI JEN ČISTÍ, VŽDYŤ JE ZNÁM UŽ PÁR PÁTKŮ, ALE DÁL SE MI ZDÁ, ŽE KDYŽ MILENKY PLÁČOU, JAKO KDYŽ PADÁ LISTÍ, USTRNUL BY SE KÁMEN A MOŽNÁ I JÁ.

Kurz, který se letos konal od 16. do 22. ledna, vejde do dějin jako ten, který posílil ty, co „nezabil“. A stmelil všechny, protože jsme přežili :)

Napsal /a Hana Farníková

Ve čtvrtek 27. listopadu se uskutečnil výlet do Bundeshandelsschule und Bundeshandelsakademie Linz. Byl vyvrcholením práce na společném projektu „Goals, points and seconds“ (eTwinning project).

Po příjezdu a pěším přesunu do dané střední školy jsme dvě vyučovací hodiny strávili společně se dvěma třídami dané školy (studenti 16-18  let).

Nejdříve jsme se navzájem představili, předvedli prezentace v anglickém jazyce a v rakousko-českých skupinkách pohovořili o našich zájmech.  Dostalo se na každého.

Po obědě nám pan učitel Michael povyprávěl o multikulturní historii a současnosti Lince a o své škole. Vycházka centrem města ve smíšených skupinách byla určena na závěr. Studenti vyhledávali budovy z fotografií na pracovních listech. Společná návštěva restaurace Mc Donald´s nemohla chybět.

Napsal /a Marie Knetlová

Dne 26. 11. 2014 se pod taktovkou trenéra Jareše zúčastnil výběr „Dukláků“ z 8. a 9. tříd okresního kola florbalového turnaje. Ten probíhal v hale SKP a byl rozdělen do čtyř čtyřčlenných skupin. Naše družstvo nastoupilo ve skupině B společně s ZŠ Grünwaldova, ZŠ L. Kuby a ZŠ Vltava. Ve stejném pořadí jsme se se svými soupeři i utkali. První zápas z celého hracího dne patřil našim chlapcům a ZŠ Grünwaldova.

Studená sprcha

V 8:00 už jsme dobře rozehřátí slyšeli hvizd jednoho ze sudích. Hra začala. Zpočátku to bylo oťukávání obou družstev s dvěma povedenými akcemi na obou stranách. Po pěti minutách to vypadalo jako by na hřišti bylo pouze jedno družstvo. Bohužel to byli naši soupeři. Neustále nás dostávali pod tlak a to i při rozehrávce. Po několika slibných šancích, které zlikvidoval Fanda Novák v bráně, už nemohl se samostatným nájezdem nic udělat. Takže 0:1.
Přece jen se nám povedlo několikrát vystřelit, ale soupeřův brankář byl proti tomu, abychom vyrovnali. Namísto našeho očekávaného gólu přišla nepřesná rozehrávka. Na Fandu se valilo duo soupeřů, kteří napodruhé dali další branku do naší sítě. V tuto chvíli už nás soupeř válcoval na celé čáře a nepustil naše družstvo téměř k ničemu. Po závěrečném hvizdu bylo na ukazateli 0:6 pro „Grünwaldovku“.

Úplně jiná hra

Od 10 hodin jsme se nastoupili proti ZŠ a MŠ L. Kuby. Po taktické poradě a zamyšlení nad tím, co jsme v prvním zápase udělali špatně, jsme na soupeře vletěli s úplně jiným nasazením a vervou. Z toho pramenilo rychlé vedení 3:0 a to z hole Lukáše Váchy, Albiho Kociny a důrazného Honzy Vodičky. Soupeř byl zaskočený a nám se začalo dařit téměř vše, na co jsme sáhli. Přihrávka od Lukáše Váchy na Kubu Šteyera znamenala vedení 4:0. Pak přišly minuty Honzy „Krti“ Pražáka a Dominika Nechvátala - 5:0. Honza ze závaru před brankou vystřelil do prázdného kouta, po rozehrání narýsoval Krťa krásnou přihrávku na Dominika a ten zavěsil do víka – 6:0. Na 7:0 zvýšil Dominik po krásné individuální akci, kde si ze tří soupeřů udělal kuželky a prokličkoval až před branku, kde nekompromisně zakončil. Poslední kapkou byla opět střela od Lukáše Váchy, který dostal přihrávku od Kuby Šteyera. Nakonec nás mrzela pouze jedna zbytečná branka, když se Albimu nepodařilo zachytit dlouhý pas na volného protihráče od brankáře. Konečný stav 8:1 pro naše družstvo !!!

Jízda pokračuje

Jako by pro nás předchozí zápas neskončil a jen pokračoval dál, i tak jsme si připadali v posledním zápase s ZŠ a ZUŠ Bezdrevskou, tedy Vltavou. Tenhle zápas lze určitě nazvat jako exhibicí Honzy „Vodky“ Vodičky. Jeho čtyři góly jsou důkazem. První gól dal právě on blíže nespecifikovanou částí těla po střílené přihrávce Lukáše Váchy.
Z ničeho nic se najednou soupeři objevili před Fandovou (tedy naší svatyní). Fanda naštěstí nemusel zasahovat, protože Kuba „Pařez“ Pařízek obral soupeře a rovnou se rozběhl na druhou stranu. Krásná přihrávka na Dominika Nechvátala a góóól – 2:0. Vodka 3:0 – no comment. Souhra borců z 9.A (Pařez – Krťa) znamenala skóre 4:0. Pak si slabší chvilku vybral Fanda v bráně – nahrál soupeřovi míček přímo na hůl, ten nezaváhal a snížil na 4:1. Standardní situace, i z té jsme dali góla - Lukáš rychle rozehrál na Vodku a vedeme 5:1. A už se zase akce ujímá komando z 9.A - Pařez po sprintu přes celé hřiště vystřelil a ze závaru těžil Krťa. Na 7:1 zvyšoval Kuba Šteyer jednou rukou po přihrávce od Honzy Vodičky. Po nádherné akci na jeden dotek po ose Lukáš Vácha – Denis „Čipi“ Čipera – Vodka a už to bylo 8:1. Poslední akce, a to v oslabení, byla opravdu výstavní. Čipi si vzal míček za naší brankou a kolem mantinelu proběhl kolem třech soupeřů, pak už jen nechytatelná střela do šibenice a dílo bylo dokonáno. Konečný stav 9:1 pro Dukelskou.

Konec ve skupině

Nakonec jsme si ještě počkali na poslední zápas, který ještě dával jakous takous šanci na postup ze skupiny. Překvapení se nestalo a Grünvaldovka s přehledem vyhrála i své poslední představení ve skupině B. Tím se stala jasným vítězem této skupiny a také postupujícím do finále. Pro naše borce tak zbylo 2. místo ve skupině a tím 5. – 8. místo v okrese Českých Budějovic.

Všem klukům patří velká pochvala a poděkování za příkladnou reprezentaci ZŠ Dukelské.

Sestava: Novák – Vodička (5 branek), Pražák (4), Vácha L. (2), Šteyer (2), Nechvátal (2), Čipera (1), Kocina (1), Pařízek, Vácha J., Körner, Vlk.

Napsal Kuba Jareš

Napsal Kuba Jareš

První den Dezemberový jsme oslavili návštěvou města, které se právem pyšní svou krásou a svébytností, passend tomuto dni, jakožto začínající době odpočinku, zdobení, vůně cukroví a Punsche a v neposlední řadě pohody a lásky. Tímto městem není žádné jiné než právě Wien. Již od prvních kilometrů na rakouském území nám bylo jasné, že letní teploty a Sonne očekávat nemůžeme. Avšak nikdo z nás, doufám, neztratil ani kousek ze svého nadšení. Po velmi warm-ové cestě Busem jsme poprvé vystrčily naše nožky u „Krásné studny“ – u Schönbrunnu.  Zde byl hodinkový rozchod, který byl využit k obdivování adventních trhů a my jsme mohli oschmackovat některé typische pochutinky a pokochat se nabídkou krásných výrobků rakouského Kunstu. A bylo to právě zde, kdy se někteří z nás immervere podivovali nad podobností německých a českých slovíšek jako zum Beispiel: Pluschová zvířátka, Punsch, Ribisel, Langosch :)  Náš Spatzier poté pokračoval Busem směrem ins Zentrum – doslova do Ringu. Zde jsme nejprve, s doprovodným komentářem naší průvodkyně, pozorovali pamětihodnosti z paluby dopravního prostředku, pak následovala poznávací část zu Fuß. Během následujících hodin jsme zhlédli významné monumenty jako je Hofburg, Stephansdom, Rathaus, Museen, Opera, Theater, adventní trhy podruhé a mnoho dalších. To vše bylo doprovázeno poutavým výkladem. Dětské osazenstvo našeho zájezdu ocenilo hlavně nákupní Strasse, kde si proluftovali peněženky. Věřím, že si každý z nás z tohoto výletu odnesl maximum zážitků a nejen plné nákupní Taschky.

Napsal /a Veronika Ribolová

V letošním listopadu se naše škola opět zapojila do Měsíce filmu na školách, projektu společnosti Člověk v tísni. Žáci nejdříve shlédli dokument České děti mapující činnost stejnojmenného hnutí, které bylo založeno na konci 80. let a šokovalo komunistický režim svým požadavkem na návrat monarchie. Členové hnutí se ostře vymezovali proti vládnoucímu režimu a pořádali nebo se podíleli na pořádání množství demonstrací, včetně proslulého Palachova týdne v lednu 1989. Nejvýraznější postavou hnutí se stal Petr Placák, který byl za své aktivity mnohokrát zatčen a za pokus položit během Palachova týdne květiny k pomníku sv. Václava i podmínečně odsouzen.

Právě Petr Placák se stal hostem v druhé části našeho projektu. Na začátku besedy vysvětlil důvody, proč byly České děti založeny, a pokračoval vyprávěním, jak na jejich akce reagovala policie a Státní bezpečnost. Největší ohlas měla příhoda o státní vlajce, kterou Placák vyvěsil z okna svého bytu a kterou policie jako nemístnou provokaci, za velké pozornosti místních obyvatel, s pomocí hasičského sboru odstranila.

Poté dostali možnost klást své dotazy žáci. Zajímala je řada informací ze života našeho hosta i ze života v komunistickém režimu. Po počátečním ostychu se na Petra Placáka hrnula smršť otázek, náš host trpělivě a vtipně odpovídal a na závěr byl oceněn dlouhým potleskem. Ostatně, postřehy našich žáků si zde můžete přečíst:

„Byl statečný, že se jim uměl postavit. Nebál se říct, co si myslí. Skvěle vyprávěl.“

„Byl to týpek. Dobrý názory.“

„Prožil si svoje, za doby komunismu byl odvážný. Nestěžoval si, ale něco proti tomu dělal.“

„Z přednášky mě trochu „mrazilo“, ale jinak zajímavé.“

Napsal Zdeněk Krupa