Už se blíží den odjezdu na lyžák a já pořád víc a víc na něj nechci… Nikdy předtím jsem na lyžích nestála a ani nemám zájem se naučit lyžovat. A tak 20. ledna 2019 odjíždím se svou třídou (7. C) do Nových Hutí …

Přijeli jsme do krásného penzionu, kde jsme si vybalili věci a po obědě šli lyžovat. Cesta na svah byla sice docela dlouhá, ale dělali jsme blbosti ve sněhu tak to uteklo:).

Když jsme dorazili na sjezdovku, tak jsme si začali obouvat přeskáče (lyžařské boty) a rozdělili jsme se do dvou skupin - na lepší a horší. Já šla do té horší skupiny, jelikož jsem nikdy nelyžovala. Nejprve jsme si měli vzít lyže a ze stoje spadnout. Sice jsem spadla, ale už jsem se nezvedla XD, když už jsem se konečně postavila, tak jsme měli dojet k lanovce pluhem. To jsem tak nějak zvládla :D.

Lanovku obsluhovali velmi milí páni. Dali mi lanovku, chytla jsem se jí jak klíště a jela jsem… Ale o pár metrů dál jsem spadla a musela na ní jet znovu :D.

Podruhé už jsem ji vyjela v pohodě a zařadila jsem se do řady na vrchu, kde jsme měli čekat. Ta lepší skupina už si šla jezdit a s námi byl pan uč. Beňadik. Jezdil s každým zvlášť a učil ho jezdit pluhem a brzdit. První den jsem svah sjela dvakrát - sice s pomocí, ale dvakrát :D.

Druhý den už byl lepší, protože už jsem víc začala ovládat nohy a tolik už nepadala. Svah už jsem začala pomalu sjíždět sama, ale tam kde byl trochu prudší svah, jsem musela čekat na pana učitele. Další dny jsem už jezdila úplně sama i ten prudší svah.

Na konci výcviku jsem dostala diplom, kde bylo napsáno: „Největší talent“ - měla jsem z něj velkou radost a páni učitelé měli radost ze mě :). A tak všem, kteří se bojí lyžáku nadcházejícího, chci říct, že není se čeho bát. Naučíte se lyžovat a budete mít zážitky na celý život …

Kačka Zahradníková, 7. C