Týden po přespávačce jsme se ponořili do doby ještě starší, do středověku a to v malém městečku Velešín.  

Náš průvodce na nás čekal před místním muzeem, jehož součástí je i odsvěcený kostel sv. Filipa a Jakuba. Po vyřešení neodkladných záležitostí jsme se už nechali unášet časem do doby, kdy hrad býval ještě hradem, ne zříceninou. Vyslechli jsme tajemnou pověst O strašidelných vratech, zjistili, že odsvěcený kostel má i svou “patronku” Justýnu, která ho již několik staletí, hlavně v noci, střeží. Poznali jsme i zbytek velešínských dějin, včetně těch válečných.  

V infocentru zacinkaly dukáty, snad každý si chtěl odvézt domů nějaký ten suvenýr. Co zbylo, se utratilo za zmrzlinu. To už jsme byli na cestě do doupěte, kde přebývají Lapkové od Malše. Ti si pro nás přichystali zábavné “hubení” plyšových krys, zhotovili jsme si u nich i památeční medailonek, který ještě tematicky odkazoval na náš zážitek z minulého týdne - indiány. 

Jelikož se umoudřilo počasí, mohli jsme se proběhnout po trávě a zahrát si nějaké hry.  Návštěvu Velešína jsme zakončili procházkou po okolí, prohlédli si i druhý místní kostel sv. Václava. Pak už jen zbývalo se rozloučit s kamarády, kteří dál pokračovali po vlastní ose a hurá na nádraží, jelo se domů. 

Výlet se nám líbil, dozvěděli jsme se plno zajímavostí a navíc nám zbyly krásné vzpomínky na společně strávený čas, což stvrzuje i “glejt”, který jsme od našeho průvodce obdrželi na památku.